NÁRODNÍ PARK URHO KEKKONEN
(přeloženo ze zdrojů Metsähallitus)

Znak parku Urho Kekkosen
Znak parku Urho Kekkonen

Nalézá se v krajích Sodankylä, Savukoski a Inari
Rozloha : 2538 km2; založen v roce 1983

        Národní park Urho Kekkonena je finský druhý nejrozlehlejší národní park. Prostírá se od západního okraje Železných hor (Rautatunturit), náležících do hornatiny Saariselkä, až po rozlehlé tajgové lesy na jihovýchodě při Savukoski a řece Nuortti. Park byl založen k ochraně lesních, horských a rašeliništních ekosystémů v partiích zalesněného Laponska (Metsä - Lapi) a v jižních částech Severního Laponska (Perä - Pohjola) a částečně k zachování podmínek pro provozování tradičního životního stylu přírodních lidí, což zejména zahrnuje sobí farmářství a tradici pohybu v divočině.
Večerní Sokosti
Večerní Sokosti
        Severní část parku pokrývá bezlesá divočina plná tundrových vrchů, charakteristických svými stržemi, příkrými svahy a ledovcovými morénovými valy. Zde je jen chudé spektrum rostlinných druhů, ty náročnější druhy rostou jen v úzkých pásech při březích potoků a řek. Je zde spousta bezlesé tundry, kde borový a smrkový podrost ustupuje jalovcové a březové kleči, jež mizí nakonec v centimetrové výšce v záplavě lišejníků a odolných severských trav, tvořících hustý koberec na holých, mrazem rozpukaných skalách. Jistou změnu přináší krajina okolo řek Lutto a Suomujoki a jejích přítoků, kde je vegetace bohatá a odpovídá tajgovému subarktickému pásu. Nejznámější cíle trekkařů v parku, jezero Luirojärvi a nejvyšší vrchol, 718 metrové Sokosti, jsou dosažitelné právě přes tato údolí řek. Dobrými výchozími body se snadnou dostupností veřejné dopravy je horské centrum v Kiilopää, dále zimní středisko Saariselkä poblíž hory Kaunispää, jež se ovšem již nachází vně parku.
V bažinách u Tankavaary - jižní část parku Urho Kekkonen
V bažinách u Tankavaary - jižní část parku Urho Kekkonen
        Krom lesů se zde nacházejí rozlehlé bezlesé aapa bažiny v jihozápadním sektoru parku. V ročních obdobích, kdy jsou bažiny hnízdištěm velkého počtu ptačích druhů, jsou návštěvníci povinni zachovávat klid a jistá místa jsou veřejnosti uzavřena. Z bezpečnostních důvodů nejsou přístupná rozsáhlá jihozápadní rašeliniště během letní sezóny. Pohyb v zamokřeném terénu je v každém případě extrémně obtížný.
        Jižní část parku s osamělými tundrovými vrchy je pokryta rozlehlými divokými pralesy, borovými a smrkovými lesy, kde je zem porostlá tlustými mechovými koberci. Žije zde mnoho živočišných druhů ve svém původním, člověkem nenarušeném prostředí.
        Důkaz dávné lidské existence v regionu parku spočívá v nálezech starých jámových pastí na divoké soby, základů starých sobích ohrad pro omezení pohybu polodivokých sobů, staré sruby a pozůstatky náčiní starých skoltských Sámů.
        Nyní je kočování se soby na tomto území nejdůležitější lidskou činností v parku a dává mu tak svůj jedinečný status.
Začátek parku Urho Kekkonen u Kiilopää
Začátek parku Urho Kekkonen u Kiilopää
        Národní park Urho Kekkonena nabízí vynikající možnosti trekkových aktivit po všechna roční období. Dlouhé, náročné pochody se dají uskutečňovat v divokých zónách parku, ačkoli je také možné podnikat snadné výlety pro nezkušené turisty po dobře značených stezkách v základní, dobře dosažitelné západní části parku, kde stezky odhalují základní krajinné reliéfy, jež je možno dopodrobna poznávat v divokém srdci území. Populární trasou je přibližně týden trvající trekk z Kiilopää přes Suomunruoktu a Tuiskukuru na jezero Luiro, odkud lze jít zpět do Kiilopää přes Lankojärvi a Rautalampi.
        V zimě lze využít přes 200 km udržovaných běžeckých tras na západě parku v oblasti Tankavaary, Kiilopää a Saariselkä. V Tankavaaře a Savukoski jsou návštěvnická centra s výstavami a filmovými ukázkami života v místní přírodě, s vhodnými okruhy pro denní výlety v oblasti, jež jsou určené milovníkům přírody všeho věku a fyzické kondice.
NP Urko Kekkonen

NP Urho Kekkonen

  • Spojení:
    • Aktuální informace o autobusových spojích na internetu: http://www.lapinbussivuorot.com.
    • Větší množství autobusů jede denně na trase Rovaniemi - Sodankylä - Vuotso - Tankavaara - Kiilopää - Saariselkä - Ivalo na silnici E 75.
    • O všedních dnech jede jeden spoj z Ivalo do finsko-ruského hraničního přechodu Raja-Jooseppi - na některých mapách jej lze najít pod názvem Luttojoki - (východisko do parku pro přechod celé oblasti z východního směru, např. cca 100 km trekk Raja Jooseppi - Muorravaaranjoki - Sokosti - Luirojärvi - Kiilopää).
    • Jihovýchodní část je dostupná z Kemijärvi (konečná vlaku), ve všední den autobusem do Savukoski, pak do Tulppio, ze kterého vede stezka okolo 15 km údolím řeky Nuorttijoki na hranice parku.
    • Je možné se na více místech dostat k hranicím parku vlastním autem odbočkami z hlavních silnic.
    • Parkoviště a informační tabule se nacházejí v Luttojoki (Raja-Jooseppi), Kemihaaře, Kiilopää a v Aittajärvi (po lesní cestě na Kuutua, z hlavní cesty asi 10 km jižně od Ivalo).

  • Služby:
    • Stezky jsou značené jen na západním okraji národního parku, mapa a busola jsou vždy nutné pro  zajištění přežití v divokých, nenavštěvovaných partiích!
    • Koilliskairské návštěvnické centrum se nachází poblíž zlatokopecké osady u Tankavaary.
    • Návštěvnické centrum je také v Savukoski.
    • Informační chata a kavárna v Luulampi je otevřená pouze během jarní lyžařské sezóny.
    • Přírodovědné naučné okruhy (1km, 3km a 6km) se nachází v Kiilopää a v Tankavaaře. Dvě naučné trasy jsou též v Saariselce.

  • Rybaření:
    • V parku se nacházejí tři rybné oblasti, (Tsarmi, Lutto, Nuorttijoki), pro které je nutné zakoupení sezónní či celoroční povolenky (v návštěvnických centrech Metsähallitusu), jinak je v parku povoleno ekologické chytání (rybaření pro okamžitou osobní spotřebu).

  • Mapy:
    • Trekkové mapy:
      1:100 000 Koilliskaira
      1:100 000 Savukoski - Tuntsa
      1:50 000 Sompio - Kiilopää
      1:50 000 Sokosti - Suomujoki
    • Mapy jsou k sehnání v návštěvnických centrech, v trekkových potřebách v obchodech v Kiilopää a Saariselkä, přes internet je lze předem objednat i ze zahraničí na e-mailové adrese ukpuisto@metsa.fi.

  • Ubytování, kempování:
    • V základní oblasti parku je skoro 200 míst, kde je možno tábořit a rozdělávat oheň. Tato místa mají většinou i zásobárnu dřeva, záchodky a vodní zdroj. V divokých zónách je stanování a rozdělávání ohně povoleno kdekoli.
    • Nejbližší placená tábořiště jsou ve Vuotso a Saariselkä.
    • V parku se nachází 30 otevřených útulen, z nichž 12 má uzamčenou sekci, která může být dopředu rezervovaná. Rezervace stála v r. 2001 50,- FIM za noc. Klíče vydává návštěvnické centrum Koilliskaira. Kromě těchto útulen se zde nachází jedna chata k pronajmutí, pět malých drnových útulen typu "kammi" (původní sámská drnová stavba), jež jsou uzamčeny a určeny pouze k pronajmutí, a sedm míst s otevřenou přírodní saunou.
    • Informace o otevřených útulnách na webu:
    • Při západní hranici parku je mnoho ubytovacích a cestovních služeb, návštěvník může též přenocovat v Savukoski, Tulppiu a v Kemihaaře.