RUNA TŘICÁTÁ
EPILOGY A EPITAFY

Tato runa je, ctění přátelé rosomáků, vlastně úplně zbytečnou. Jen mě napadlo, že počet run by se měl ustálit na nějakém kulatějším čísle, než je 29.

Báseň tady nebude.
Bolí mě to, osude,
Ještě si tu v klidu veršit,
Když se není na co těšit
Když skončila naše cesta
Chcípla v šedi velkoměsta

Báseň tady přesto vzniká
Jestli k tobě neproniká
Naše dlouhé vyprávění
Mezi náma fakt nic není

Žij si bratře, žij si sestro
Jak ti přikázalo město
Zapomeň na rosomáky
Na tundru i na zázraky

Zmizel úsvit, rudé slunce
I vzpomínka na R.Kunce
Zmizely už joiku zpěvy
Zbylo jen: HYVÄÄ AND HEAVY!!!

Tak to je už asi fakt všechno. Finsko, Laponsko zůstalo tam hluboko, kam se nikdo nevloupá, nikdo nám to nevezme. A přijde zase doba, doba cest. A jen jediná cesta pro mě je. Cesta na sever, díky,  Karle Čapku. A už asi o tom nic nikdy nenapíšu.
Vše bylo už, zdá se mi, řečeno.

Bratři a sestry, doufejme, že jste si tohle počtení pěkně užili...a že třeba i Vás to jednou popadne...tak nezapomeňte, co se v severním království přírody sluší a patří, prosím.
Až najdete seitu, poklekněte u ní, vzpomeňte na Aslaka, Guhkkižžiho, Raihme, Oulu, Lásmiddár, všechny, co tam byli se mnou. A vzpomínkou přijměte Veraldenolmaie, Maddarakku, i toho mrzkého Pahaoju, všechny, co tam nad vámi budou.
A bacha! Lihovej podpalovač se nepije, i když obsahuje ALKOHOL!

Hyvää
And
Heavy!
Rosomák & Pláča

<<< x